JARŮŠEK MILOSLAV se narodil 16. února 1929 ve Veselici v domku č. p. 28 sousedícím s veselickou hospodou. Jeho rod pocházel z Vavřince ze zemědělské usedlosti č. p. 4 a jeho děda Jan Jarůšek (1867 – 1908), syn Františka Jarůška a Marie roz. Hlaváčkové z Kuniček, se do Veselice přiženil na dům č. p. 44 a pracoval jako kovář. Se svojí druhou ženou Bertou, poté co jeho první žena, taktéž jménem Berta, a současně i jejich syn Anton zemřeli, měl syna Jana – otec Miloslava, a ještě dvě dcery - Emílii a Bertu. V roce 1908 však jejich otec zemřel a matka se provdala za Aloise Vašíčka, žíjícího ve Veselici na č. p. 28. S ním měla ještě syna Aloise, který byl tedy Janův nevlastní bratr. Miloslavův otec Jan se oženil v roce 1928 s Marií Rybářovou (1910 – 2003), která se narodila v Suchdole, a měli spolu kromě Miloslava ještě mladšího syna Aloise narozeného v roce 1933.
Otec Jan, vyučený soustružník pracující ve strojírenském závodě v Adamově, se svým nevlastním bratrem Aloisem Vašíčkem hráli v amatérském orchestru zvaném Hudba Suchdol, Jan na klarinet a  Alois na lesní roh. Jednalo se o vyhlášenou vesnickou kapelu, která působila ve sloupském regionu a s nadsázkou je možné říci, že se bez ní nemohla uskutečnit žádná taneční zábava, ples, ale také svatba apod. Nutno si uvědomit, že v první polovině 20. století neexistovala televize, a tak ochotnické divadlo a vesnické zábavy byly jedinou kulturou na vesnici. Jednotliví členové uvedené kapely se hodně přátelili, navštěvovali, hráli pro svoje potěšení a také díky tomu se malý Miloslav od útlého mládí seznamoval s hudbou. Tyto návštěvy se odbývaly později také u Jarůšků v jejich novém domě na okraji Veselice, do něhož se rodina přestěhovala  v roce 1939. Na toto období si již také pamatuje Miloslavův bratr Alois a vzpomíná na to, jak krátce poté, v období 2. světové války, docházel do jejich rodiny jeden šikovný kytarista z nedalekých Nových Dvorů a společně hrávali s Miloslavem a jejich otcem pro svoje potěšení. Miloslav, který hrál na housle, začínal jako samouk. Postupně svůj talent rozvíjel, když začal navštěvovat měšťanskou školu ve Sloupě. Zde docházel do rodiny sloupského učitele Šebka, který zájemcům z řad žáků navštěvujících sloupskou školu, poskytoval základy hudební teorie. Velký vliv na Miloslava měl i bratranec otce Jana - Miloslav Svoboda, violoncellista orchestru opery divadla v Brně, který po vzniku Brněnské filharmonie přešel do tohoto tělesa (rodina Svobodových žila v Blansku). Miloslavův bratr Alois ještě vzpomíná, že se u nich doma také nacvičovala hudba k divadlům hraným ve veselické hospodě, ale i okolí, místním ochotnickým souborem. To vše mladého Miloslava ovlivňovalo a nasměřovalo k budoucí kariéře profesionálního hudebníka. Přesto však ještě nejdříve, po ukončení školní docházky, nastoupil v roce 1944 v Blansku do učení do tehdejší továrny Robert Sochor. Vyučil se elektromechanikem a krátce v této firmě také pracoval. Občas si také zahrál ve zmíněné Hudbě Suchdol. Po dobu učení navštěvoval v Blansku rodinu učitele hudby Dlouhého, aby se ještě více ve hře na housle zdokonalil. Na jeho doporučení a po úspěšném vykonání přijímacích zkoušek nastoupil Miloslav v roce 1949 na denní studium na Konzervatoř v Brně. Zde studoval obor housle ve třídě prof. Františka Krejčího, ve 3. ročníku přestoupil do violové třídy prof. Jana Plichty. Po ukončení studií na konzervatoři (1954) krátce působil v nově založeném Symfonickém orchestru kraje brněnského, pak v orchestru Uměleckého vojenského souboru Praha (UVSP). Po rozpuštění tohoto souboru v roce 1955 v srpnu toho roku nastoupil do orchestru Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, harfenistkou Janou Műtterműllerovou. V Opavě působil Miloslav do konce roku 1955 a od ledna 1956 se stal členem Symfonického orchestru československého rozhlasu v Bratislavě (SOČR), a zůstal jím až do konce roku 1990, kdy odešel do důchodu. Ve vedlejším pracovním poměru hrál v letech 1956 - 1961 i ve Slovenské filharmonii (SF). Jak se SOČR, tak také se SF se zúčastnil mnoha zahraničních zájezdů, např. do tehdejší NDR i NSR, SSSR, Anglie, Francie, Bulharska, Itálie, Španělska, Belgie, Dánska, Hong Kongu . Miloslav byl nejen velmi dobrým a zkušeným violistou, ale pro svou milou, nekonfliktní povahu i velmi oblíbeným kolegou. Manželka Jana vystudovala Státní konzervatoř v Praze, obor hra na harfu a v letech 1954 - 1957 působila jako harfenistka ve Slezském divadle Z. Nejedlého v Opavě, od roku 1963 až do odchodu do důchodu v r. 1989 byla členkou SOČR v Bratislavě.
Miloslav se svou ženou vychovali dceru Kateřinu a syna Jana. Kateřina vystudovala Konzervatoř a Vysokou školu múzických umění (VŠMU) v Bratislavě, obor hra na harfu, v letech 1986 - 1987 působila ve Filharmonii Bohuslava Martinů v bývalém Gottwaldově (dnes Zlín) a v letech 1987 - 1998 v orchestru opery SND v Bratislavě, poté jako šéfredaktorka a vedoucí vydavatelství ve Slovenském hudebním fondu. Syn Jan se vyučil uměleckým truhlářem v uměleckých dílnách SND v Bratislavě. Miloslav byl i obětavým dědečkem čtyř vnoučat a dočkal se i dvou pravnoučat. Zemřel v Bratislavě 23. května 2011 ve věku 82 roků.

Miloslav má velké zásluhy na kariéře vnuka Petra – syna dcery Kateřiny, který už jako malý projevoval velký hudební talent. Již jako osmiletý začal hrát na violoncello a děda Miloslav - sám hráč na smyčcový nástroj - mu nejlépe při cvičení na violoncello dokázal radit. Denně se mu věnoval až do jeho odchodu na studia do Prahy na Akademii múzických umění v roce 1995. Peter předtím vystudoval Konzervatoř v Bratislavě, obor violoncello. Ještě v průběhu studia na AMU v Praze udělal konkurz do Škampova kvarteta, kde působil v letech 1998 – 2003.  V čase studií účinkoval jako sólista s orchestry: Komorný a Symfonický orchester Konzervatória  Bratislava, SOSR, SF, Capella Istropolitana, Orchester Komornej opery Bratislava, Jihočeská komorní filharmonie, Západočeský symf. orch. Mariánské Lázně, Orchestr TIJI - UNESCO, Štátny komorný orchester Žilina, Talichův komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc. V letech 1988, 92, 96, 97, 98 získal jako violoncellista na různých mezinárodních soutěžích 1. ceny, případně tituly "laureát". Jako člen Škampova kvarteta absolvoval koncertní turné po celé Evropě, Austrálii, Novém Zélandu, Japonsku, Severní a Jižní Americe. S tímto souborem nahrál 3 CD (Beethoven, Janáček, Smetana). V letech 2001 - 2003 působil jako hostující profesor komorní hry na Royal Academy of Music, London. Od roku 2004 je členem Pavel Haas Quartet (PHQ), které v roce 2002 založila Petrova manželka Veronika. Toto kvarteto už v září 2004 získalo 1. cenu "Premio Rimbotti" v italské Florencii, v květnu 2005 1. cenu na soutěži "Pražské jaro" a v červnu 2005 1. cenu a cenu za nejlepší interpretaci povinné skladby na mezinárodní soutěži "Premio Paolo Borciani" v Reggio Emilia v Itálii. Kvarteto účinkuje na domácích festivalech, mezi jinými např. na Mezinárodním hudebním festivalu Concentus Moraviae, většinou však koncertuje na zahraničních turné v Evropě, Americe, Asii a Austrálii. PHQ nahrál doma (Supraphon) i v zahraničí několik CD, z nichž už debutové (Janáček, Haas) získalo mezinárodní cenu Gramophone Award za CD roku 2007, rovněž druhé CD, které kompletuje kvartetní dílo Leoše Janáčka a Pavla Haase, bylo vybráno časopisem Gramophone jako Editor´s Choice mezi deset nejlepších CD měsíce dubna 2008, stanicí BBC Radio 3 bylo oceněno jako CD týdne a soubor za něj získal také MIDEM Classical Award 2009 v Cannes. Třetí CD (Prokofjev) vyšlo v lednu 2010 a získalo cenu nejvýznamnějšího francouzského hudebního časopisu Diapason - Diapason d'Or de l'Année 2010. Čtvrté CD (Dvořák) se dostalo k posluchačům v říjnu téhož roku a získalo ocenění Disc of the Month vánočního vydání časopisu BBC Music Magazine. Také toto CD získalo v říjnu 2011 nejvyšší možné ocenění - cenu Gramophone Awards za nejlepší komorní nahrávku a navíc i za nahrávku roku. PHQ je odbornou veřejností považováno za jedno z nejlepších smyčcových kvartet na světě.

Miloslav Novotný, Veselice 2012